Před pár měsíci přišel můj pratchán 91 let (děda mé partnerky) z nemocnice a když jsem ho uviděl, měl jsem pocit, že brzy odejde. Mrzelo mě to, protože si s ním rád povídám. Bolely ho záda a tak mě požádal o masáž. No moc toho na něm k masírování nebylo… Ze začátku jsme masírovali 1x týdně a později i po delších pauzách. Vždy ho bolest na nějakou dobu přešla, ale zase se vrátila. Tak trochu i cestovala po zádech. Při masáži jsem vždy žádal i o Reiki, kreslil symboly, bubnoval, cinkal, vykuřoval… Děda to docela vzal, i když těmto praktikám moc nevěří.
To co mi dnes děda napsal mě velmi potešilo, zvláště proto, že byl předtím k masážím spíše skeptický a dovede být někdy docela velký kritik.
„Ahoj Honzo,
chystal jsem se Ti sdělit,že jsem skoro bez bolesti a dokoncejsem první dny bez bez opiové náplasti,což ale vyvolává zvláštní nepříjemný stav.Budu pátrat jestli je to vyvoláno abstinenčními příznaky.Ty Tvoje masáže jsou k nezaplacení a kdyby se vrátila bolest,tak se ozvu.
Dík a pozdravení.Děda paděda (Fanouškův výraz)„
Mám radost, když to co dělám někomu pomůže, i kdyby na chvíli. Taky bych tím chtěl inspirovat ostatní, aby byli trpěliví, ale i vděční za každý krůček ke zlepšení, který se povede!
Žijte blaze a pokud možno bezbolestně 🙂
Jan