Už od malička jsme ovlivňováni svým okolím, rodinou, školou, společností, okolnostmi. Každý jiným způsobem, každý má jedinečné podmínky, ve kterých vyrůstá. Postupně jsou nám vštěpována pravidla, co je dobré a co špatné, co se má a co se nemá. Vše to vyplývá z minulosti, ze zkušeností předchozích generací.
Vzniká tak fenomén, který Bert Hellinger (zakladatel rodinných konstelací) nazval „Svědomí“. Každý jedinec, rodina, různé části společnosti i lidstvo jako celek, májí své vlastní svědomí. Například, velmi silně na každého z nás působí svědomí našeho rodinného systému. Dále pak svědomí národa, ve kterém žijeme. A také každá skupina (Sportovní klub, politická strana, parta kamarádů, město, vesnice a další), ve které jsme součástí, má své svědomí a to nás ovlivňuje.
Toto svědomí ovlivňuje naše rozhodování a to jestli prožíváme radost, lásku, přijetí, úspěch a nebo naopak vinu, stud či různé strachy (strach z opuštění, odmítnutí, vyhoštění ze skupiny, strach ze smrti a jiné). Pokud žijeme v souladu se svědomím rodinny či dané skupiny, zažíváme příjemné pocity a naopak.
Svědomí je vlastně strategie přežití, kterou si lidstvo vytvořilo. Svědomí je svým způsobem prospěšné a důležité v určitých vývojových fázích lidského vědomí a společnosti. Díky svědomí může společnost do jisté míry harmonicky fungovat.
Nastane ale okamžik ve vývoji jedince a jeho vědomí, kdy potřebuje udělat krok dál, aby se mohl dál vyvíjet. A tento krok se skutečně týká pouze jedinců, ne celé společnosti. Je to totiž krok, kterým musí projít každý sám za sebe.
V šamanském konceptu čtyř duší, který představil Daan van Kampenhout, jsou uvedeny čtyři duše. První je rodinná duše, do které se rodíme. Zde nás hodně ovlivňuje svědomí rodinného systému. Další je kmenová duše, kde se setkáváme se svědomím společnosti a skupin, kterých jsme součástí. Třetí je individuální duše, kde se setkáváme sami se sebou a svojí jedinečností. Poslední je Velká duše, kde se vracíme do jednoty s Bohem, Univerzem, Existencí, jakkoliv to chcete nazvat. Ono to vlastně jméno ani nemůže mít, jen my lidé máme potřebu vše pojmenovávat. Už bájný Lao C´ napsal „TAO, které lze pojmenovat už není TAO“.
Tím důležitým vývojovým krokem, o kterém jsem psal výše, je přechod z kmenové duše do individuální duše. A v cestě vám může stát právě to zmiňované „Svědomí“. Při přechodu do individuální duše se setkáte s různými oblastmi svědomí, které do teď řídilo vaše rozhodování a vaše životy. Setkáte se strachy a nepříjemnými pocity, které jsou s těmito svědomími spojené. Setkáte se s odporem rodiny, společnosti a vašich kmenů. Je to stezka odvahy, odříkání, ale zároveň poznávání.
Společnost rozhodně nepodporuje přechod do individuální duše. Společnost vás chce ovládat a mít vás pod kontrolou. Lidé, kteří přešli do individuální duše, jsou pro společnost nepohodlní, nevypočitatelní a nedají se manipulovat. Společnost se jich bojí, ohrožují totiž zaběhnuté struktury.
Člověk, který zvládl přechod do individuální duše už nepotřebuje morálku vytvořenou lidmi. Takový jedinec se rozhoduje ze své esence, své božské části, ze svého srdce.
Dalším zajímavým tématem, o kterém se podrobněji zmíním v nějakém dalším příspěvku, je sebeklam a iluze. Většina lidí žije v sebeklamu a iluzi o sobě i o životě. Žijí ve své vlastní bublině. Nazývá se to „Májá“ nebo šamani říkají, že lidé spí, i když jsou vzhůru.
Tato iluze a sebeklam bývá často brzdou ve vývoji vědomí, protože jedině setkání s pravdou, realitou nás posouvá. To ale často to bolí. Proto je snazší žít v sebeklamu.
Nevytvořte si tedy iluzi a sebeklam, že už jste v individuální duši, protože naprostá většina lidstva v ní není. Netvořte na sebe tlak, že byste tam už měli být, protože „cesta je cíl“. Vnímám ale, že mnoho lidí už je na cestě přechodu a to je krásné :-).
Jan