Nějakou dobu už ve mě klíčí touha uspořádat seminář pro muže, mužský kruh. Jen jsem se na to stále necítil být připravený. Nebyl jsem schopen vidět, co já můžu mužům v tomto semináři nabídnout. To se teď po jedné mé konstelaci, ve které se vytvořil pestrý kruh mužských předků a já byl jeho součástí, změnilo a mám z toho radost.
Já nejsem ten typ, který by vedl muže do boje ani je nemohu motivovat k heroickým výkonům a nepovedu je k tomu, aby rozbíjeli kameny pěstí. Na to fakt nemám energii. Ale mohu je motivovat k cestě objevování jiného druhu síly.
To co mám a co mohu tím pádem nabídnout, je síla ustát neúspěch a nepodělat se z něj. Najít sílu nevyhýbat se strachu a bolesti, neutopit se v nich, udržet si nadhled a i přesto se neodpojit od svých pocitů. Najít odvahu setkat se se svými zraněními, aniž bych od nich utíkal do hněvu, agrese nebo sebelitování. Najít sílu dělat kroky do neznáma a učit se z chyb.
Cítím se kompetentní k tomu, pomoci mužům projít krizí tak, aby je posílila a obohatila a přivedla k lásce a k vnitřním zdrojům síly.
Krize je důsledkem nelásky, opomenutí, vyhýbání se, někde zapomínáme na nějakou svou vnitřní část, nebo jí nepřijímáme, neuspokojíme včas nějakou svou potřebu a podobně. Jdeme tak v nějaké oblasti do extrému. Krize nás pak vede zpět k rovnováze, k lásce a k nevyužitým zdrojům vnitřní síly. Rovnováha není statická, je to jako když máte hlad a najíte se. Je to neustálé vyrovnávání energií. Do jisté míry je to příjemné a je to život. Pokud ale hladovíte příliš dlouho, tak návrat k rovnováze už moc příjemný není.
Můžeme se ale naučit žíte vědomě tak, abychom nevytvářeli extrémy a zároveň abychom dovolili aby se děly životní proměny a užívali jsme si je.
Muži mívají problém přijmout svojí zranitelnost, bezradnost, nevědění, bezmoc, slabost, neúspěch a podobné pocity. Utíkají pak k boji, hněvu a agresi, k extrémním výkonům, workoholismu, alkoholu, k televizi, počítačům, bojují s druhými za každou cenu za svojí pravdu a podobně. Muži mívají problém říci si o pomoct nebo sdílet s druhými svojí slabost. Společnost muže vede k přesvědčením, že musí být úspěšní, silní, ochránci, pracovití, výkonní. Vždyť kluci to musí vydržet, zvládnout, kluci přece nemají brečet. Jenže to se pak stává mužskou slabostí, která pak vede ke krizím a někdy až k sebezničení. Důsledkem toho je současný stav přírody, naší planety Země a nesmyslné boje, války a závody ve zbrojení. Vyrábíme neuvěřitelné množství často nepotřebných věcí a přitom velká část světa má problém se nasytit. Naše priority jsou obrácené naruby.
Skutečný bojovník je natolik silný, nakolik se dokáže podívat do očí svým strachům a omezením. Skutečný bojovník nemá srdce plné nenávisti. Skutečný bojovník nechce ponižovat druhé. Skutečný bojovní je si vědom toho, že největší výzvy jsou uvnitř, v něm samotném, že největším protivníkem jsou jeho vlastní strachy.
Ale abych nebyl jen negativní, je skvělé, že čím dál víc lidí a samozřejmě i mužů začalo hledat cestu ke změně. A proto jsem vděčný, že i já k tomu mohu nějak přispět, hlavně tím, že otevřu své srdce muže.
Takže milí muži, už se na to těším, už brzy…!
Jan
www.janpeterka.cz
www.lecenka.cz