V dnešní době se z ezoterických a motivačních knih, od různých duchovních průvodců i na různých seminářích i od kvantových fyziků na nás řítí informace, že si svůj život vytváříme sami a že je vše v našich rukách. Jen je třeba myslet, cítit či jednat jinak a máme to doma. Jenže…
Někdy se nám něco, zvláště na začátku, něco i změnit podaří a pak chytneme slinu. Začneme na sobě makat, jsme plní nadšení, ale ouha. Jsou věci, se kterými prostě nejde hnout. A tak přichází rada: „Tak to prostě přijmi“. Fuj!!! Jak mám tohle přijmout?! Možná dokonce máme k přijetí dobrou vůli, ale tak nějak to nefunguje. Další rada je: „Můžeš to transformovat!“ Tak jdeme na to, makáme, transformujeme, ale náš problém ne a ne zmizet. Tak přichází na řadu třebááá….hmmm, nóóó jasně :-)! Odpuštění! „Pusť to po vodě…“ Ufff…, ale pořád nic! Neodplavalo to. Debilní osobní rozvoj! Nefunguje to! Kašlu na to, je to k ničemu! Grrrr, tolik peněz za kurzy, tolik chytrých rad a nic.
Ale teď vážně. Přijetí, odpuštění, transformace, přijetí odpovědnosti a další podobné věci mají své důležité místo na naší cestě, na cestě proměny. Jen pozor na tlak a ulpívání. Příčiny toho, proč se nám nedaří něco změnit, by popsaly hodně tlustou knihu. Může jich být opravdu mnoho. Proto je třeba trpělivosti.
I když je náš život o nás, my volíme a rozhodujeme, nesmíme také zapomenout, že nejsme solitéři a že naše předchozí cesta byla dlouhá a pestrá a naše sny jsou často ve vzdálené budoucnosti, pokud vytrváme. Jsme také neoddělitelnou součástí Univerza, společnosti, přírody, planety země, naší sluneční soustavy, galaxie a tak dále. Každá naše myšlenka, každý naáš čin vyvolá nějakou odezvu a odezvy ostatních se také neustále řítí vesmírem. Jsme „zaháčkovaní“ v mnoha různých vztazích, rolích, nezpracovaných a nedoprožitých zkušenostech minulosti i minulých životů. Jsme také součástí rodiny předků, různých skupin společnosti a působí na nás kolektivní podvědomí. Prostě plaveme v kvantové polívce. Ani si to nedokážeme představit. A mnoho těchto energií má opravdu velkou sílu, větší, než máme momentálně my. Ano, my rozhodujeme o svém směřování, ale to neznamená, že zvolená cesta bude snadná a jednoduchá. Zvláště, pokud se rozhodneme neplynout s proudem nebo dokonce plaveme proti proudu. Některá témata tak mohou být cestou i na několik životů. To, co uděláme či rozhodneme teď, se může klidně projevit až v některém dalším našem zrození.
A tak buďme trpěliví a laskaví, především sami k sobě. To co se daří si užívejme. A je toho jistě mnoho, jen si toho musíme všímat. Často nám kvůli něčemu, co se nám momentálně nedaří, uniká mnoho krásných chvil, zážitků. A to je škoda! A pokud cítíte touhu v srdci plout někde proti proudu, tak proč ne, ale nezlobte se na to, že se někdy zdá, že stojíte na místě nebo že to prostě nějak nejde. Stejně nestojíte na místě, život je neustále v pohybu, jen ještě nedokážete dohlédnout svůj pokrok. Nebo vám třeba nejdřív musejí dorůst svaly, aby jste mohli někam doplavat. Dobrodružství holt přináší výzvy. Koho ale baví příběhy, ve kterých se nic neděje, že :-)?
Mějte se krásně!
Jan