S nudou mám dlouholeté zkušenosti. Zažíval jsem poměrně často stavy, kdy jsem buď nevěděl co mám dělat a nebo jsem i viděl možnosti, ale neměl sílu něco dělat. Mnohem později, během mého sebepoznávání jsem si uvědomil, že to mělo více příčin. Díky své práci na sobě už se dnes s nudou nesetkávám, ale stále s ní mám soucítění, když vidím, že jí prožívá někdo jiný a zvláště děti.
„Nevyčítejte dětem, že se nudí“
Už dlouhá léta se zabývám čínskou astrologií, kosmologií a feng shui a nacházím zde mnoho odpovědí na různé životní situace. Našel jsem zde i pohled na nudu u dětí.
Malé děti mají silnou Jangovou energii. Je to energie aktivní, která potřebuje být využívána, jinak se obrátí proti danému člověku a začne ho zevnitř ničit. Každé dítě je ve své přirozenosti Jangové, ale ne všechny stejně, záleží ještě na energiích, které má ve svém Astrotypu (Astrotyp = zobrazuje energetický potenciál člověka či jiné enetity).
Je velmi těžké aby mělo dítě po celý den dostatek nových podnětů, aby byla jeho Jangová aktivní energie plně využita. A navíc, i dítě potřebuje někdy odpočívat a vypnout. Někdy to prostě neumí jinak, než že se prostě nudí.
Dítě také může vyrůstat v prostředí, které mu nedodává dostatek příležitostí a podněktů k aktivitě a tak se také začne nudit. Příčin může být více.
Další příčinou bývají zranění a traumata, která děti nepouští naplno do života. I to může působit stejným dojmem, jako když se nudí. V tomto případě by dítě něco chtělo, někdy dokonce i vidí možnosti, ale nemá sílu do toho jít.
Nejhorší, co můžeme udělat je, že začneme dítěti vyčítat, že se nudí. Někdy to lidé dělají přímo, ale i nepřímo, například tím, že začnou vehementně dítěti navrhovat možnosti, co může v danou chvíli dělat.
Co se stane? Dítě začne mít pocity viny. A nuda spojená s vinou je mnohem horší, než nuda sama o sobě. Hlavně si to dále ponese do svého života.
Buď ho pak nuda a někdy až deprese provázejí i v dospělosti (o pubertě raději ani nemluvím) a nebo se z něj stane workoholik a dříč.
Co s tím? V prvé řadě by se ti, komu nuda u dítěte vadí (většinou rodiče a blízcí příbuzní) měli podívat sami na sebe, proč jim tak moc vadí, že se dítě nudí? Nemají náhodou podobnou zkušenost? Nemají sami pocity viny z nicnedělání? Nechtějí se aktivitami těmto pocitům vyhnou?
Mohou se také hlouběji zamyslet nad tím, čím dítě prošlo v prenatálním období spolu s mámou nebo v ranném dětství. Jestli zde není možná traumatizace. Pak je to otázka odborné práce s traumatem jak u dítěte, ale často nejprve rodičů.
Pokud se zrovna vaše dítě nudí, tak buď ho prostě nechte a ono ho to po nějaké době přejde a samo si najde nějakou aktivitu. Zvažte také, jestli si zrovna prostě nepotřebuje odpočinout.
Nebo, pokud na to zrovna máte chuť a energii (tvořivou, hravou, radostnou…) můžete věnovat dítěti svůj čas a vaše pozornost, což může pomoci probudit chuť do aktivity. nikdy ho ale nenuťte. Něco začněte a třeba se k vám přidá, když ho zaujmete. Nuda totiž může být odrazem toho, že dítě má nedostatek pozornosti. To se také někdy může projevit i tím, že dítě takzvaně zlobí.
Co s nudou u dospělých? Za prvé mě pohohly Rodinné konstelace, Klíč kživotu – práce s podvědomím, Reiki a další techniky uvolnit zablokovanou energii v traumatech, uzdravit a integrovat svá traumata. Tím jsem získal zpět spoustu energie. Mám ve svých padesátipěti letech mnohem více energie než v mládí. Je to sice práce na delší čas, ale jsem za ní vděčný, hodně mě obohatila.
Dále mi pomohlo, když jsem kdysi vyslechl jeden rozhovor Osha, který byl právě o nudě. Osho mi v něm pomohl zbavit se pocitů viny. Nehanil tam člověka za to, že se nudí, naopak dokázal vyzdvihnout inteligenci daného jedince. Nabádal k tomu, abychom si dovolili nudit se na sto procent. Abychom se naplno ponořili do nudy. To mi moc pomohlo. Uvědomil jsem si, že je to vlastně o tom, dovolit si jen tak být, což je meditace. Zároveň mi došlo, že kdykoliv, když jsem nic nedělal, začaly se v mém podvědomí aktivovat programy, že je to špatně. „Dělej něco“, „Život ti utíká“, „Máš takových možností“, nemůžeš se tady jen flákat“ a mnoho podobných. Díky tomu se ve mě aktivovaly pocity viny.
Tetno Oshův rozhovor byl pro mne takovou tečkou za nudou. Od té doby jí nezažívám. Ale zároveň vím, že bez předchozí práce s traumatem, by mi ten rozhovor nepomohl. Univerzum nám prostě přináší různé události do života v ten pravý čas. Jak ty příjemné, tak i ty nepříjemné.
Uvědomme si, že člověk, který se nudí, to nedělá ůmyslně. V daný okamžik to prostě jinak neumí. S laskavým přístupem se ale z nudy může stát meditace. Meditace přináší spojení s naší nejhlubší podstatou, chcete-li s naším Božstvím. pak opravdu žijeme. Život nám totiž utíká, pokud nejsme spojení se svým Božstvím, nejsme v meditaci. Utíká nám tak, i kdyby jsme byli v životě sebevíc aktivní.
Mějte se Božsky 🙂
Jan