„S Reiki „pracuji“ od roku 2008. Zažil jsem s Reiki mnoho zajímavých zkušeností. Ale až po patnácti letech jsem začal trochu uchopovat třetí stupeň Reiki a po sedmnácti letech mi teprve začíná tak trochu docházet, o čem Reiki je.„
Poprvé jsem se s informacemi o Reiki setkal v knize „Základní kniha o Reiki – Walter Lübeck“. Bylo to období, kdy jsem podvědomě hledal pomoc pro sebe, nějaký lék pro svá zranění, která jsem považoval za svou nedostatečnost. Četl jsem mnoho knih, doslova jsem je hltal, ale popravdě mi to vlastně moc nepomohlo. Nejraději bych tehdy odletěl spolu s mimozemšťany na jinou planetu. Teď už ale vím, že bych sám před sebou stejně nemohl utéct.
Knihu jsem přečetl a zapoměl na ní. O několik let později mi kamarádka řekla, že jde na seminář Reiki. Bylo to období, kdy jsem zažíval velmi silnou krizi. Ihned mě to zaujalo a tak jsem se přihlásil, aniž bych tušil, do čeho jdu. Na to, že jsem o Reiki už četl, jsem si totiž nevzpomněl. Prostě mě to tam táhlo. Později jsem knihu doma zase objevil a kruh se uzavřel :-).
Nebudu se tady příliš rozepisovat o tom, že jsem se bál a že to pro mě tehdy byla velká výzva jít do kruhu lidí. Měl jsem pocity lůzra, když na semináři všichni popisovali své zážitky, které měli v průběhu iniciace a při terapiích, které jsme si tam potom zkoušeli. Já jsem cítil pouze svůj strach a pochyby. „Je to vůbec pro mě?“ „Můžu i já?“ Prostě jsem nic moc necítil. To se pak pomalu měnilo skrze praxi, ale trvalo mi to delší dobu, než jsem jemné energie začal vnímat.
Měl jsem tehdy ale hodně problémů a dostal jsem do ruky nástroj, který sliboval pomoc a změnu, když ho budu používat. A tak jsem Reiki začal doma denně praktikovat. Nejvíc pro sebe a občas i pro někoho ve svém okolí. A začali se dít zajímavé věci. Nejen že mě to pomáhalo dostat se občas nad hladinu svých problémů a nadechnout se, ale měl jsem i zajímavé sny, vize a dalo by se říci „mystické zážitky“. A tak se Reiki stalo součástí mého života, pravidelně jsem s Reiki pracoval. Stále to ale pro mne bylo neuchopitelné a měl jsem touhu to víc řídit a rozumět tomu. Teď už vím, že pro mé ego to bylo neuchopitelné, že mé ego chtělo vše řídit.
Po dlouhá léta jsem ale nedokázal Reiki úplně docenit. Upřednostňoval jsem spíš Rodinné konstelace a Klíč k životu. Teprve teď mi dochází, že i Reiki hraje velmi důležitou roli na mé cestě.
Postupně jsem prošel iniciací do třech stupňů Reiki u třech učitelů a nakonec i Mistrovským stupněm, po kterém jsem sám mohl iniciovat do Reiki druhé. To byla zase nová zkušenost a opět jsem si přitom musel zpracovávat své strachy a pochybnosti. „Já a někoho zasvěcovat?“ „Nepřeháním to?“ „Bude jim to pak také funfgovat?“ Teď už vím, že jsem jenom prostředník, který provádí rituál.
Mými kurzy Reiki už prošlo docela dost lidí, většinou prvním a druhým stupněm, třetím jen několik. V prvním stupni se s Reiki pracuje kontaktním způsobem, přes ruce, což je velmi příjemná práce, zvláště pokud předávající pracuje s láskou. Ve druhém stupni přichází na řadu práce se symboly, která velmi rozšiřuje možnosti využití a zesiluje tok energie. Třetí stupeň, jsem ale dlouho nepobíral. I přesto, že jsem do třetího stupně byl zasvěcený 3x a využíval jsem získané symboly třetího stupně, nedokázal jsem ho uchopit, opět tak touha po kontrole… Nedokážu to ale zatím dát do slov, tak o tom nemůžu psát. Bylo to čistě pocitové.
Jak vnímám Reiki dnes?
Vždy, když jsem měl Reiki seminář, na kterém jsme dělali Reiki terapie, jsem si říkal: „Proč to sakra nedělám častěji?“ „Vždyť je to tak příjemné!“
V minulosti jsem Reiki vnímal jako nástroj pro léčení, uzdravení a změnu. Nyní to ale vnímám trochu jinak. Uzdravení a změnu vnímám jen jako přirozený důsledek, třešničku na dortu. Je to super, když to nastane, ale není to celá „Reiki Do“, což je japonsky „Cesta Reiki“.
Reiki v současnosti vnímám jako Zenovou meditaci. Při konatktu s Reiki se totiž úplně odevzdáte něčemu, co je větší a co vás s láskou obejme. To větší je vědomější než my a ví, co právě teď potřebujete. Někdy třeba potřebujete jen to obejmutí a jindy to do vás láskyplně šťouchne a dá vám pocítit to, co právě vyžaduje vaší pozornost. Někdy vás to pozvedne a jindy trochu zabolí. Nebo se také neděje nic. I to je fajn. Reiki je velmi jemná a láskyplná cesta, která nás vede „Domů“ k blaženosti, která sídlí v našem nejhlubším nitru. Cítili jsme jí když jsme byli malí a podvědomě toužíme se do ní zase vrátit.
Při Reiki nejste pasivní, nemusíte pasivně sedět v meditaci. Můžete se fyzicky hýbat a hrát si s energiemi i zážitky. Aktivní jste svou pozorností, ale jinak nic neděláte. Je to cesta, kterou číňané nazývají „Wu Wei“ dělání v nic nedělání. Vše se děje samo, vy jste jen pozorovatelé a prostředníci, svědci. Reiki se projevuje skrze vás různými formami. A můžete do toho dokonce vložit i sami sebe, své zkušenosti. Můžete si kontakt s Reiki užívat jak sami chcete a dokážete. Základem je uvolnění se a odevzdání se v plné pozornosti.
Každý to prožívá svým vlastním způsobem, podle svých možností a svého nastavení. A vaše vnímání a prožívání se během téti cesty mění.
Symbol reiki a Tao