V roce 2009 začala moje nová cesta v mé kariéře. Lépe řečeno, práce se změnila v poslání. Dostal jsem se k něčemu, co by mě před tím ani ve snu nenapadlo, že bych to mohl dělat a dává mi to hluboký smysl. Nebudu teď psát o tom, co dělám, to najdete na mých stránkách www.janpeterka.cz.
Toto mé nové poslání mi přineslo a přináší mnoho výzev a zároveň poznání, probuzení a léčení starých traumat minulosti, různých programů a přesvědčení. O tom tady ale také nechci psát. Chci psát především o svém nedávném prozření, dalším osvícení, které se mi po tolika letech konstelační i jiné práce událo. Píšu to především proto, abych znovu každému připoměl, že je v nás mnoho vrstev, které nás oddělují od naší podstaty a od lásky, radosti, spokojenosti, naplnění. Já jsem zrovna jednu z těchto vrstev teď zvědomil. Jsou to vrstvy, které si neseme ze svých minulých životů, nebo jsme si je vytvořili během současného života a nebo jsme je získali od předků. A tak chci znovu a znovu připomínat, že jediná cesta, jak se vrátit Domů, ke své Božské přirozenosti, je tyto vrstvy poznávat, krok za krokem a tím se pomalu propouzet ze svých snů, ve kterých jsme více či méně ponořeni všichni. Těch zcela probuzených na planetě Zemi opravdu moc není. Já to zatím určitě také nejsem. Proto zde sdílím svůj příběh o svém aktuálním poznání a částečném dalším probuzení. To nejpodstatnější najdete až ke konci.
Když jsem se ve čtrnácti letech, ještě za minulého režimu, měl rozhodnout o výběru střední školy o svém budoucím povolání, tak jsem moc nevěděl co vybrat. Vybíral jsem tedy to, co bylo v rodině. Můj děda pracoval v prodejně jako řezník a prodavač, můj táta byl v té době vedoucí prodejny ryby-drůbež. A tak jsem do formuláře napsal, že chci být buď řezník nebo diplomat. Už nevím, jak jsem tehdy přišel na diplomata, později mi jedna Astroložeka řekla, že bych jím klidně mohl být, ale kvůli tomuto výběru jsem skončil na konzulatci u psychologa :-D.
Na diplomata jsem neměl ve škole dobrý prospěch a tak jsem se až s protekcí dostal na prodavače masa a uzenin. Nakonec jsem zvládl i maturitu. A tak jsem až do revoluce pracoval v několika prodejnách, ale moc dobře jsem se v tom necítil. Moje babička mi říkala, že jsem za tím pultem vypadal nerudně.
Po revoluci můj táta zprivatizoval svojí prodejnu a vzal si mě k sobě. Provozovali jsme několik let vlastní prodejnu Maso-uzeniny-drůbež. Tak nějak jsme fungovali, ale šťatsní jsme v tom nebyli ani táta, ani já.
Z nespokojenosti pak táta pak prodejnu zrušil a předělal jí na značkové spodní prádlo. Ale ani to nebyla naše parketa. Já jsem později prodejnu převzal, táta šel do předčasného důchodu a odstěhoval se na Šumavu.
Podnikání mě docela bavilo, ale ten sortiment prádla mi nic neříkal. Měl jsem nakonec čtyři prodejny, z toho tři v obchodních centrech. Postavil jsem si vysněný dům, ale moc dlouho jsem si ho neužil.
Přišla krize, banka mi neprodloužila úvěr a už jsem se vezl. Moje podnikání krachlo, zůstaly mi dluhy a ještě jsem se k tomu rozvedl a zůstal sám. A tehdy jsem teprve skutečně pocítil, jak na tom jsem. poznal jsem svojí slabost. Ale stále ještě jsem to sváděl na vnější okolnosti.
Díky své krizi jsem se postupně přes své průvodce dostal nejdříve k Reiki, pak ke konstelacím, Klíči k životu, astrologii a dalším léčivým technikám, terapiím a seminářům. A postupně se to celé překlopilo v mé současné poslání. Ale to ještě není to důležité v tomto příspěvku.
Po celou dobu své nové cesty jsme měl pocit, že se nemám o co opřít. Hlavně co se týče mých předků. Měl jsem pocit, že mí předci nerozumí tomu, co aktuálně dělám. Ani můj otec, který ještě jako jediný můj předek žije a ani ti předci, co už odešli. Měl jsem nepříjemný pocit směrem ke svým předkům, hlavně k mužské linii. Ne ve všech rovinách, teď to popisuji hlavně z úhlu pohledu práce, povolání, poslání. Ale to je pro muže velmi podstatná oblast.
Linie mé mámy mi tolik nevadila. Máma byla zdravotnice, babička herečka, tlumočnice a světoběžnice a můj děda byl docela známý malíř a výtvarník.
Ale moje mužská linie mi byla něčím nepříjemná. Hlavně můj děda a táta. Pradědu už jsem nepoznal. Jak už jsem uvedl můj děda byl řezník a táta dělal více povolání. Nejčastěji pracoval buď jako řidič nebo pak v té prodejně ryby drůbež. A já to vlastně celou dobu následoval. Také jsem pracoval jako řidič a také jsem pracoval v potravinářských prodejnách. Ještě se mi k tomu stále vrací nepříjemné sny o řeznictví a naší společné prodejně s tátou. Před čtrnácti dny jsem byl na konstelacích, kde jsem měl vlastní rozestavění, ve kterém stála moje mužská linie. A pak jsem ještě v následující konstelaci stál v roli muže, který promarnil svůj život. Ufff.
Druhý den jsem s pomocí afirmací požádal své předky, aby mi požehnali na mé cestě, i když jí možná úplně nerozumí. Zároveň mi došlo, že zároveň musím požehnat i svému synovi v tom, co dělá a čemu já také nerozumím.
A další den mi přišlo prozření. Byly to sice informace, které jsem už dávno měl, ale teprve teď mi přinesly hlubokou vnitřní proměnu. Před tím to byly pouze informace v hlavě, které mi teprve teď mi pomohly k transformaci. Protože teprve teď se něco pohlo v mých energiíchm v mém nevědomí.
Zjednodušeně to popíšu:
Můj táta byl mistr republiky v plavání a měl jet i na olympiádu. Ale raději by dělal fotbal. Chtěli ho vzít do Sparty, ale táta mu to nedovolil. Byl také hudebník, hrál a skládal, hrál na piáno, trubku a byl přijatý na konzervatoř. Na vojně měl nabídku i do orchestru. Ale nakonec všeho nechal.
Jeho táta, můj děda, byl na vojně dragoun a také boxoval i s tehdy naším nejznámějším boxerem. A také hrál fotbal za Viktorku Žižkov. Ale mu rodiče řekli, že si musí najít nějaké solidní zaměstnání. A tak se stal řezníkem.
A v tom byl ten zakopaný pes. Ani jeden tak nenaplnili svůj potenciál. A mě se dělo něco podobného. Řešil jsem, jestli to, co teď dělám, vlastně můžu dělat. Školy na to nemám, ani na to ani žádné nejsou. A o rodinu se opřít nemůžu. A tak jsem žil jak na houpačce. Chvílema jsem pracoval jako řidič, ale mojí duši se to moc nelíbilo a tak jsem se zase vrátil ke svém poslání. Byl tam jsem tam ale nejistý, nebylo to solidní, předky ani státem posvěcené povolání. A tak jsem si zase na chvíli našel nějaké to solidní zaměstnání. A tak jsem tento vzorec několikrát opakoval. Tím pádem jsem pořádně nebyl ani tam ani tam.
Teprve teď, když jsem si uvědomil skutečný potenciál svých předků, najednou už nemám ten pocit, žese nemám o co opřít. Je mi teď úplně jedno, jak moji předci žili a jestli žili svůj potenciál nebo ne. To je jejich věc. Prostě teď cítím úctu ke svým předkům ať to bylo, jak to bylo. A toto pondělí to v konstelacích navázalo. Stál jsem v jedné roli, kde proběhla mužská iniciace, kde jsem zažil obrovskou úctu a hrdost k mužům a také silnou podporu. Energie byly tak silné, že to se mnou úplně lomcovalo, klepal jsem se jak ratlík :-D.
Zatím je to pro mě hodně čertsvé a tak nevím jak se to odrazí v mém životě i v mé práci. Ale za toto poznání i zážitky jsem velmi vděčný.
PS:
Přecejen už jsem pocítil nějakou změnu. U nás v ulici kácejí stromy, kvůli novým parkovacím místům. Došlo mi, že mi lidé (někdy i já) jsme ztratili úctu k přírodě. Prostě porazíme strom, a je to. Jenže mě to teď zasáhlo velmi hluboko. Ty stromy tu stály desetiletí a zpříjemňovali nám tu prostředí. Ty stromy mají také duši a ta odchází. Ne, není to tragédie, je to život. Ale měli bychom si alespoň uvědomovat, co se děje. A tak jsem alespoň ve svém duchu těm stromům poděkoval, byly tu mnohem déle než já.