Díval jsem se na diskuzi v České televizi, na téma “Život vlků v čechách” a mám k tomuto tématu pár postřehů, trochu z jiného soudku.
Na úplném konci zmínil redaktor známou indiánskou pověst o dědečkovi, který svému vnukovi vypráví o dvou vlcích v člověku. Jeden je temný, zlý, vzteklý…atd. a druhý světlý, hodný, radostný…atd. A ti mezi sebou bojují. A vnouček se ptá, který z těch vlků vyhraje a dědeček mu řekne, že ten, kterého krmíš. Zní to sice krásně, ale ve skutečnosti to tak úplně v našem podvědomí nefunguje.
Ty takzvaně negativní vlastnosti, jako je hněv, zloba, závist, zášť, agrese, ale i smutek, soužení, deprese, ve skutečnosti vždy souvisí s nějakým zraněním nebo traumatem. A tato traumata a zranění rozhodně nezmizí tím, že je budeme ignorovat, přehlížet nebo se jim budeme jiným způsobem vyhýbat. Jinými slovy, pozitivní přístup a myšlení samo o sobě, je také neuzdraví.
Můžeme to sice dočasně někam potlačit, odsunout, ale ono ta energie v nás stejně někde čeká na svou příležitost. A čím více síly použijeme na její potlačení, tím agresivněji se pak může projevit. Takže pouhé krmení světlého vlka rozhodně nepomůže. Není to o tom, abychom přímo krmili temného vlka, což dělají lidé, kteří si libují v roli oběti a rochní se ve svých bolestech. Jen je třeba přijmout, že ten temný vlk je prostě naší součástí a neměli bychom ho ignorovat. On není zlý a ve skutečnosti v něm bývá ukrytá velká životní síla. Je prostě třeba mít s ním zdravý vztah.
Jakákoliv léčivá technika (pokud má fungovat), která pomáhá léčit traumata, vás naopak vede k tomu, najít zdroj síly, abyste se mohli na svého temného vlka (zranění-sílu) podívat. Kontaktuje vás s ním. Vyžaduje to trpělivost, ale díky tomu se ho postupně přestanete bát. Přestane být vaším nepřítelem a může se naopak stát zdrojem vaší síly. Temný vlk v nás nikdy úplně nezmizí a je to dobře. Potřebujeme ho. Je to zdroj síly, kterou potřebujeme. Ani radost ze života by bez něj nebyla úplná.
V technice “Klíč k životu”, pracujeme se svými instinkty a pudy s pomocí zvířat, rostlin, stromů, elementů, kamenů a podobně. Je to důležité. Jsme součástí přírody a tyto energie v nás jsou. A rozhodně je lepší mít s nimi vědomý vztah.
Šamani také často pracují s energií silových zvířat, ale musejí v tom být vědomí. Jinak je to o život. Tato energie nám může sloužit, ale nesmí se stát naším pánem. Strach z nich nás oslabuje a oni to cítí. Je to svět divokých zvířat, takže i v šamanské práci platí stejná pravidla, jako v divočině.
K JAKÉMU ZVÍŘETI MÁTE BLÍZKO?
Pokud nějaké najdete, pravděpodobně se jedná o vaše silové zvíře. Toto zvíře zcela jistě vypovídá něco o vaší povaze. Na čínské astrologii se mi líbí, že pracuje se zvířaty. Těch zvěrokruhů v čínské astrologii existuje víc (12, 28, 36… zvířat). Nejznámějších je ale těch 12.
Já jsem jako malý miloval knihu od Jacka Londona, “Bílý tesák”. Knihu o vlcích a psech. Můj velmi dobrý kamarád v dětství se jmenoval Vlček a má současná manželka byla za svobodna Vlčková. Náhoda? Ne. Přitažlivost. Já mám ve svém Astrotypu lunární znamení Vlka a jsem dvojitý Pes (to jsem zjistil až později). A já se ve svém životě vždy vnitřně pohyboval na hranici domácího Psa a divokého Vlka. Zažívám tak podobné pocity, které Jack London popsal v knize o Bílém tesákovi a volání divočiny. Proto mě ta kniha tak fascinovala. Takže žádná náhoda.
Zkuste se zamyslet nad tím k jakému zvířeti máte blízký vztah. Třeba se často nějak objevuje ve vašem životě, může to klidně být jen v symbolech, knihách nebo ve snech. Zjistěte si co nejvíc informací o daném zvířeti, hlavně v jeho přirozeném prostředí. Pravděpodobně se tak dozvíte i něco o sobě. Samozřejmě těch zvířat může být víc. Také v Astrotypu jich máme víc. Ale jedno z nich bývá nejsilnější.