Lidstvo každoročně investuje miliardy dolarů do ocgrany přírody a připravují se i výrazné legislativní změny co se týče zdrojů energií i jiné. To je na jednu stranu skvělé, ale má to jeden háček. Lidstvo totiž moc neřeší samotnou příčinu ničení přírody.
Představte si člověka, který si léčí nemocná játra, ale neřeší svou závislost na alkoholu. Jakou má šanci na přežití? A přesně tohle v současnosti lidstvo dělá. Myslíme si, že je příroda nemocná, ale ona ve skutečnosti není nemocná. Příroda je stále velmi mocná. Jen se přizpůsobuje aktuální situaci. Jediný nemocný pacient na zemi je lidstvo samo. A dokud se lidé neobrátí sami k sobě a nezačnou léčit sami sebe, nemáme moc velkou šanci na přežití na této planetě. Mocná příroda nás odstraní podobně jako náš imunitní systém ničí v těle škodlivé organismy.
Co je vlastně příčinou nemoci lidstva? Jsou to traumata z lidské historie, která nás pak oddělují od lásky a harmonického bytí v souladu s okolním prostředím. V naší lidské historii je mnoho bolesti. Je ukryta v individuálním i kolektivním podvědomí. Tato bolest, tato traumata mají výrazný vliv na náš způsob myšlení, na naše emoce i na naše konání. A týká se to naprosto každého jedince, který zatím nedošel k osvícení, což je většina. Budha, Ježíš, Osho a jiní podobní došli do bodu, kdy si zcela zvědomili a tím rozpustili své nevědomí , a díky tomu mohli žít naprosto vědomě. Ale to je velmi výjimečné. My ostatní bychom měli sami sobě přiznat, že velkou část našich myšlenek, pocitů i činů, výrazně ovlivňuje naše i kolektivní podvědomí.
Z traumat minulosti pak pramení většina nemocí, problémy ve vztazích mezi lidmi, zločinost, války, hromadění majetku, konzumní způsob života i ničení přírody. Místo vzájemné spolupráce vedeme boj o zdroje. I toto je následkem traumat minulosti.
Jenže jít se podívat do svého podvědomí na svá traumata je zatím pro většinu lidstva buď nedostupné nebo nepohodlné. Ono to totiž bolí. Snazší je žít v iluzi, že je vše v pořádku. Snazší je vždy řešit problémy druhých nebo přírody, než své vlastní bolístky. A to nemluvím o přijetí odpovědnosti. Fuj! Raději najděme nějakého viníka a potrestejme ho!
Uvědomme si, že většina lidstva žije v chudobě a jejich hlavní denodenní starostí je, jak přežít. Zároveň ti lidé mají pocit, že mají stejný nárok na luxus, jako lidé z rozvinutých zemí a snaží se této úrovně také dosáhnout. Jenže na jakých základech stojí tento luxus? Na zničené přírodě a vyčerpaných zdrojích. A co to bude znamenat pro naší planetu, pokud bude chudá většina růst stejně jako rostly současné rozvinuté země? Na naší planetě je stále velká hojnost, ale toto už by bylo skutečně moc.
Mám pocit, že rozvinuté země těm chudým toho hodně dluží. Často místní obyvatelstvo po generace využívali jako levnou pracovní sílu a získávají přístup k levným surovinám a dalším zdrojům. Zároveň jsou odpovědné i za ničení místní kultury a přirozeného způsobu života. Jak tento dluh splatit? Třeba skrze osvětu, zajištění vzdělání? V jednom známém proroctví stojí psáno, „Vyhladovělé masy lidí převálcují Evropu“. Mám pocit, že k tomu pomalu a jistě spějeme.
Rozvinuté země by podle mne měly pomoci chudým zemím, a místním obyvatelům, aby mohli znovu najít své kořeny a sebehodnotu. Také pomoct zajistit vzdělání a větší přehled o následcích lidského chování. Musíme přiznat své vlastní chyby. Předat jim tuto moudrost, že tudy cesta ke šťastnému životu nevede. A sami musíme jít příkladem.
Jak k tomu může přispět každý z nás? Znám jeden příběh. Příběh o Kolibříkovi, který ve svém zobáčku nosil vodu a snaží se uhasitk požár v pralese. Možná bychom se na to mohli podívat tak, že to nemá smysl, že to stejně nemůže uhasit, protože je příliš malý. Nebo, že udělal co mohl, že přispěl svým dílem a možná tak mohl inspirovat i další, třeba mnohem větší, tvory a třeba to pak společně zvládli.
A proto každý kdo má možnost a dostatečně otevřené vědomí, může peacovat na svých, ale i kolektivních podvědomých traumatech. Nástrojů máme v současnosti mnoho. Například Klíč k životu, Konstelace, Reiki a mnoho dalších. Vězte, že to děláme nejen pro sebe, ale i pro své potomky i pro planetu Zemi. Zároveň můžete být inspirací pro ty, kteří o těchto možnostech ještě neví. Každá kapička se počítá! Chce to ale osobní odvahu a vytrvalost.
Držím nám, celému lidstvu pěsti, ať se uzdravíme a dokážeme naší civilizaci vystavět na nových základech, které budou více v souladu s naší nádhernou planetou i s životním prostředím.
S láskou
Jan