V osobním rozvoji a v ezoterice bývá naše hlava často démonizována a bývá obviňována z toho, že je příčinou většiny našich životních potíží. Ale je tomu skutečně tak? Mají naše myšlenky takovou moc? Pokud by tomu tak skutečně bylo, bylo by řešení našich potíží velmi snadné. Stačilo by analyzovat své myšlenky a prostě je změnit. Stačilo by zajít k psychologovi, ke koučovi nebo si přečíst chytrou knihu, a je to. V některých případech to skutečně stačí, ale velmi často se ve své práci i sám u sebe setkávám s tím, že to nestačí. I přesto, že mám spoustu užitečných návodů a informací, tak stále žiju něco, co žít nechci. Proč je tak těžké z toho vykročit? Evidentně existuje něco, co má větší sílu, než moje myšlenky. Co to je? Pojďme se zkusit nad tím hlouběji zamyslet.
Co jsou to vlastně myšlenky? Myšlenky jsou vlastně energie, protože v Univerzu nic jiného než energie neexistuje. Vše je energie, vše je vibrace. Většinou myšlenky vnímáme jako slova, která popisují něco, čemu nějak rozumíme, umíme si to nějak představit. A tím se dostáváme k další oblasti a to jsou představy. Co je pro nás silnější! Slovo nebo ta představa, kterou symbolizuje? Co se ve vás děje, když si pomyslíte nebo slyšíte nějaké slovo? Zkuste to vnímat.
Slova nikdy nedokáží úplně popsat naší představu. Proto je často obtížné někomu něco vysvětlit, popsat slovy. Dotyčný příjemce si na základě našich slov také vytváří představu, ale nakolik je podobná té naší představě? Představte si například strom-lípu. A zkuste jí popsat slovy. Je to nemožné! Pokud ale vyslovím slovo Lípa, tak si většina lidí vyvolá svůj vnitřní obraz tohoto stromu, protože už lípu pravděpodobně někde viděli a tím pádem nám do jisté míry rozumí. Jen mají trochu jinou představu- vnitřní obraz lípy naž mám já.
Co je tedy silnější? Slovo nebo představa? Těžko říct. Slovo vyvolá představu, kterou už v sobě máme. Na druhou stranu ta představa už v nás byla, někde jsme jí získali a slovo jí pouze připomělo. A může to být i obráceně, vynoří se nám nějaká představa a my se snažíme k ní přiřadit nějaké slovo.
Toto vše, co jsem zde popsal se děje v úrovni naší hlavy, pokud to vyčleníme z kvantového pole. Je to pro nás celkem uchopitelné a do jisté míry s tím umíme nějak pracovat. Pojďme se ale podívat do jiné úrovně.
Další úrovní jsou naše pocity, emoce. Co to vlastně jsou emoce? Je to zase energie. Naše pocity a emoce jsou někdy příjemné a jindy bolestné. Snažíme se vyhledávat ty příjemné a vyhýbat se bolestným. Ne vždy se nám to daří. Z tohoto důvodu můžeme emoce a pocity vnímat i jako nebezpečné a můžeme mít snahu je potlačit. Zvláště pokud si v sobě neseme nevyřešená traumata. Můžeme pak začít preferovat oblast myšlení a představ nad emocemi. Jenže tím se odpojujeme od pocitového vnímání světa, odělujeme se od vnímání svého fyzického těla a život se pro nás stává prázdným, nenaplněným.
Pokud naše pocity a emoce odpovídají reálné situaci, jako například; jsem v ohrožení života a cítím strach, můžeme vědomě reagovat na danou situaci, můžeme něco udělat. V tomto případě jsou naše myšlenky v souladu s našimi emocemi i s chemií a aktivitou našeho fyzického těla. Mysl, emoce a tělo spolu spolupracují, doplňují se, jsou v jednotě a nějak řeší danou situaci. To je pro nás ideální stav.
Ale sami určitě máte zkušenost, že tomu často tak není. Často naše emoce neodpovídají dané situaci a dokonce nás brzdí, blokují v řešení nějaké situace. Na jednou stranu se naše mysl usilovně snaží najít řešení, ale z nějakého důvodu jí to stále nejde. Proč? Bývá to následek traumatu, zablokované síly, zablokované energie, která je ukryta hluboko v nás, a je tam udržována našimi ochranými mechanismy, které jsme si sami vytvořili.
Tím se dostáváme k další úrovni, která je často nazývána podvědomím. Je to naše součást, kterou si neuvědomujeme, to ale neznamená že neexistuje. Podvědomí je často spojováno s obdobím dětství, ale ve skutečnosti na nějakých úrovních obsahuje i energie (nevím jak jinak to nazvat) z minulých životů. Tyto energie se nám v životě v různých situacích připomínají. Jsou to situace, které se nám opakují, v reálném životě, ve snech nebo v představách, myšlenkách a emočně se nás dotýkají. Zasahují nás a my nevíme co s tím. Šíleně se rozčílíme nad nějakou prkotinou, točíme se v kruhu nějakého problému a veškeré rady z venčí jsou nám k ničemu, toužíme po něčem, co se nám nedaří realizovat a cítíme se nenaplnění v té oblasti, někdo nás rozčiluje a ani vlastně nevíme proč, prostě jen svou existencí a podobně. Často si na dané situace vytvoříme nějaký názor, máme pocit, že víme o co jde, ale vadí nám nadaří se nám je měnit. Může se nám pak zdát, že jsme obětí osudu nebo, že si na nás Život nebo Bůh zasedl. Snažíme se podle návodů myslet pozitivně, občas se může na chvíli i dařit, ale stejně nás to za chvíli zase vrátí zpátky. Je to bezmoc!
Jedno známé přísloví říká „Pláčete sice krásně, ale na cizím hrobě“. Snažíme se totiž najít řešení tam, kde není příčina problému. Ta je vždy ukryta hluboko v nás v našem podvědomí. A dokud je příčina nevědomá, tak se mysl může snažit jak chce, ale nemá šanci to vyřeššit. A že se opravud snaží!
Co tedy dělat? Pokud se mi nedaří vymanit se z nějakého svého problému, tak prvním krokem je přiznat si: „Vím, že nic nevím“. Nevím co je příčinou mého problému a nevím jak ho řešit. Je to důležitý krok, abychom uvolnili, přestali na sebe tlačit díky tomu se mohli víc otevřít nalezení nějakého nového kroku směrem řešení.
Je vhodné požádat si o pomoc a podporu. Některá traumata jsou silná na to, i když si jejich sílu často neuvědomujeme, abychom je zvládli vyřešit sami. Opřít se můžeme o zkušeného terapeuta, průvodce, kouče, ale i o nějaký systém, který umožňuje, bezpečně se setkat s příčinou potíží. Důležitou součástí toho je i nalezení zrdrojů síly pro to, abychom se mohli s příčinou setkat, abychom se v ní emočně neutopili. Naše ochranné mechanismy, které problém udržují v nevědomí bývají velmi silné, o něco silnější než příčina sama. Je proto náročné se přes ně k příčině dostat. I tady je výraznou pomocí průvodce, ke kterému máme důvěru.
Čím více traumat si v sobě neseme, tím méně energie pro život nám zůstává. Důležitá je trpělivost a vytrvalost. Je potřeba se k tomu vracet tak dlouho, dokud se nám problém někde zrcadlí a vnímáme ho jako překážku. Často si člověk říká „Už zase! To snad nikdy neskončí!“. Moje zkušenost je, že to skončí, pokud vytrvám. Na druhou stranu je dobré nežít jen svými problémy. Každý problém je součástí našeho života a nějak nás v něm vymezuje. Nastavuje nám mantinely, ve kterých se můžeme pohybovat. V rámci vymezeného prostoru si ale můžeme úžívat svůj život! Ano, hranice můžeme postupně posouvat, ale nemusíme čekat na to, až vše vyřešíme. To co vás aktuálně opravdu pálí, to řešte, neodkládejte to, ale zároveň si užívejte to, co je ve vašem životě krásné!
Už přes deset let provázím klienty k příčinám jejich potíží v individuálních terapiích a kurzech. Využívám k tomu mnou vyzkoušené metody „Klíč k životu“, „Rodinné a systemické konstelace“ a další techniky. Z vlastní zkušenosti vím, že to je cesta k větší svobodě a spontánnosti. Nesl jsem si v sobě hodně traumat, že mě díky nim zajímala spíše smrt než život. Možná to pro někoho může znít šíleně, ale měl jsem i problém jít nakoupit nebo uvařit kafe. Přečetl jsem spoustu knih, ale situace se moc neměnila. Teprve práce v energiích podvědomí mě začala postupně uvolňovat a osvobozovat. Tyto mé zkušenosti teď mohou pomoci i druhým. Proto dělám tuhle práci a zároveň díky ní dál posouvám své hranice. Je to moje cesta v tomto mém životě. Tato cesta mě přináší výzvy, ale zároveň mi dává smysl a naplňuje mne. Takže se těším na každého, kdo si ke mě přichází pro podporu, i když mě občas někdo i štve nebo i rejpne do bolavého místa, čímž mě na něj upozorní. Je to sranda ten život :-).
Jan