Tak už jsem se také dočkal. Můj syn měl kontakt s pozitivním kamarádem ve Skautu, takže jsme se dostali do karantény. Po pár dnech byl pozitivně testovaný. Prvních pár dní to byl zajímavý pocit, když člověku nic není, ale čeká co bude. Jak odsouzenec před popravou. Ozve se guvernér a dá mi milost? Nebo můj život skončí? Je to jako ten chlápek, který padá z mrakodrapu a v každém patře říká “Zatím dobrý”.
Můj syn má zatím průběh celkem pohodový, první dva dny teplota a trochu kašel, ale od druhého dne už nám zase skáče po hlavě. A to chtějí děti očkovat, aby splnili Covidový plán. Nesmysl!

Přišlo to v pravý čas, řekl jsem si, protože se pro neočkované čím dál víc utahují šrouby. I když rozhodně nejsem úchylný, abych po tom toužil kvůli tomu, abych mohl jí do hospody nebo na plavečák. Ano nejsem očkovaný, ale ani nejsem odpůrce očkování. Rozhodně Covid nepodceňuji. Už delší dobu se snažím starat o svojí imunitu a beru teď i podpůrné doplňky stravy, jako vitamín D3, Zinek, Průduškový Epam a také jím ovoce. Průběh nemoci by díky tomu neměl být příliš dramatický. Uvidíme…
Každá situace má ale i své přednosti. Karanténa mě donutila přeorganizovat si pár věcí, které jsem už dlouho odkládal. To je skvělé!

Včera jsem začal pociťovat první příznaky nemoci, kterou nesmíme na sociálních sítích jmenovat . Trochu škrábání v krku a večer trochu zvýšená teplota.
Večer, ještě před spaním se mi o něco přitížilo. Díval jsem se na celkem pohodový film a přitom jsem si intuitivně masíroval akupresurní body na nohách, uších, v zátylku, na hlavě, na rukách… Zvláště ty bolavé. Docela se mi dost ulevilo. Dělám to teď každý večer.

Noc byla zajímavá. Vždycky, když jsem se vzbudil, něco se ve mě událo:

Při prvním probuzení jsem přivítal svého hosta. “Vítej Covide, zatím jsem tě znal pouze z médií a teď se setkáváme osobně”. Neberu ho totiž jako něco zlého. Je to prostě také živý organismus, jehož nápní je žít a množit se. Navíc je nám lidem v něčem hodně podobný. Velmi rychle se šíří, obsazuje co se dá (dokonce už i jeleny v divoké přírodě v americe) a nestará se o to, jestli jeho hostitel přežije. Jaká paralela s lidmi a naší Matkou Zemí! Velmi symbolické je i to, že přišel s Číny. Čína je továrnou světa a také se o ekologii příliš nezajímá. Takzvaný vyspělý svět si pokrytecky na ekologii hraje, ale defakto celý problém jen odsunul do jiné části světa. Současná Čína a naše ekonomická závislost na ní je výtvor vyspělých států, které pro svůj ekonomický pro zisk a prosperitu podporují i porušování lidských práv v této zemi. A co nám tato situace teď bere? Ano, svobodu! Je z toho cesta ven? určitě nějaká ano, ale znamenalo by to utáhnutí si opasků a omezení často nesmyslného konzumního způsobu života. Do toho se nikomu nechce. Protože by musel řešit své vnitřní bolístky, které ukrývá ve svém nevědomí.

Při druhém probuzení jsem žádal za odpuštění Matku Zemi a přírodu, za to, co jí způsobujeme. Je logické, že to má své hranice a že současná situace nám jen naznačuje, že je potřeba udělat nějaké razantní celospolečenské změny. Loni jsem měl trochu naději, že to lidé pochopili, ale čím dál víc mám pocit, že ne dostatečně. Elektromobily to rozhodně nespasí! Díky loňským celosvětovým lockdownům jsme si mohli sáhnout na to, že se pomalu spoustu procesů v přírodě začalo vracet k přirozenosti. Mohli jsme si uvědomit, že to jde. Samozřejmě netoužím po lockdownech, ale něco se změnit musí. Na jednu stranu se omezuje automobilový provoz, který často řeší naše denní potřeby a na druhou stranu se někdy nesmyslně přesouvá zboží nebo lidé z jednoho konce světa na druhý, kvůli tomu, že ho někde vyrobili levněji nebo že se prostě chceme zabávať.
Jenže s příchodem očkování se vše změnilo. Svět vsadil vše na jednu kartu, aby se vše vrátilo do normálu, to jak jsme žili před tím. Ale my se nemáme vracet do normálu! My máme něco změnit! Jenže který politik půjde s takovým programem do voleb? Vždyť ti ani neumí přiznat, že momentálně nemají pro současnou situaci žádné řešení a raději slibují tečku skrze první, druhou, třetí…. očkovací dávku. Politici nepřiznají své chyby nebo nejistotu, vždy raději hledají viníka. Teď jím jsou neočkovaní, kteří prý mohou za současnou vlnu pandemie. Dělají často nelogická rozhodnutí a opatření, aby podpořili za každou cenu očkování, a ta se evidentně míjí účinkem. Navíc kvůli očkovací kampani porušují své vlastní zákony a ústavu. Až mi kolikrát z toho zůstává rozum stát. Vždyť jsou to vzdělaní lidé! Je to snad nějaké spiknutí? Ne, tomu nevěřím, věřím že všichni lidé jsou v podstatě dobří. Spíš je to nějaká zatemněnost mysli, klapky na očích, díky nimž vidí jen jednu možnou cestu. O negativní propagaci očkování nemluvě. Ta spíš naopak zvýší počet těžkých případů, protože strach umí svoje, to už je dokázáno. Přitom na pozitivní motivaci k posílení imunity a takové to maminkovské, když je někdo nemocný “To bude dobré, to zvládnem” v hlavních mediích moc často nenarazíme. Nemluvě o tom, že ze zdravotní záležitosti se stala věc politická a hlavní slovo často mají lidé, kteří jsou úplně mimo obor. Já mám praktickou lékařku ze staré školy, už je to paní v důchodu, ale kdykoliv jsem u ní byl, vždy jsem cítil naprostou ddůvěru a bezpečí. Nikomu nic nenutí, vysvětluje a je vždy velmi laskavá. Velký obdiv, je to člověk na svém místě! A jistě se najde mnoho takových lékařů.
A tak jsem si, po omluvě Matce Zemi, v noci požádal o podporu a léčivou sílu Matky Přírody, jejiž jsme všichni součástí. Už z minulosti vím, že mi to pomohlo: Stejně jako pobyt v přírodě. Našemu tělu stačí klidně jen představa přírody a začnou se v něm dít procesy, jako byste tam skutečně byli.

Při třetím probuzení jsem děkoval svému tělu, protože jsem cítil léčivé procesy, které se v něm děli. Tělo se léčí zvláště ve spánku. Proto je nám ráno vždy lépe než večer. Já dávám tělu veškerou důvěru a jen se snažím nestát mi svými myšlenkami v cestě.
Viděl jsem teď jednu přednášku, ve které se říkalo, že my lidé jsme ve svých myšlenkách často v minulosti. Když se setkáme s nějakou situací, hodnotíme jí i sebe a své schopnosti na základě minulých zkušeností. Jenže nejsme v tu chvíli v roli tvůrce. Jen reagujeme. Naopak kvantové tvoření je, když tvoříme svou budoucnost ještě dříve, než nastane. Nemusím čekat až budu bohatý, abych se cítil bohatý. Můžu si navodit pocit hojnosti a bohatsví a tím ho ve svém životě vytvářet. To platí pro všechny oblasti i pro zdraví.
Vlastně tímto způsobem pracujeme v Klíči k životu. Nejprve musíme poznat a pravdivě pocítit své současné nastavení, často nevědomé, a pak se rozhodnout, jestli chceme změnu. Nastavíme si nový záměr a s pomocí představy ho prožijeme i emočně. Tím ho začneme vytvářet a realizovat, na úrovni duše. mozku a těla. následně i ve svém životě. Ano je to práce a vyžaduje to nějaký čas. V mozku se musí vytvořit nové spoje a musí se upevnit, obnovují se buňky v těle. A další procesy, energetické i chemické. Ale když vytrváme, změna je nevyhnutelná.
Takže i tímto způsobem pracuji na tom, abych podpořil léčivé procesy ve svém těle. Nesleduji teď média s jejich hrozivými zprávami a raději se zaměřuji na to, co chci žít. Uvědomuji si své strachy a pracuji s nimi, měním je.

Ráno jsem byl docela v pohodě, jen trochu bolí tělo, jako po fyzické práci, ale nic hrozného. Tak uvidím jak to bude dál. Mám pocit, že to zvládnu celkem v pohodě.

Nechci tady zlehčovat to, že někteří lidé mají těžké průběhy. Každý jsme jedinečný. Právě proto by s námi nemělo být zacházeno jako se stádem, ale přístup by měl být individuální. Musíme ale přijmout i to, že někteří lidé zemřou. Vytvořili jsme si příliš velký strach a odpor ke smrti. Vytěsnili jsme jí ze svých životů. Viděl jsem mrtvého člověka jen jednou v životě a tak z toho mám také strach. Bojím se i bolesti ze ztráty blízkých. Ale vím, že bych to případně zvládnul. Smrt je prostě součástí života. Měli bychom zemřelé s láskou nechat odejít, mají na to právo. A my sami se s tím musíme nějak vypořádat. Jednou odejdeme každý a neměli bychom se za to cítit proviněně.

A tak nám živým přeji slunce v duši a zemželým hodně štěstí na další cestě, která nikdy nekončí, protože podle posledních výzkumů vesmír nemá žádný počátek.

Zdraví

Jan

Štítek:

Archivy
Rubriky