Jednou do hlavního města přišla čarodějnice, hodila něco do studny, zazpívala mantru a pronesla: “Každý, kdo se z této studny napije, zešílí.”. Ve městě se nacházely je dvě studny; jedna byla určena pro obyčejný lid a druhá, ukrytá v paláci, pro krále a jeho vrchního rádce. Obyčejní lidé byli nuceni vodu pít s vědomím, že se zblázní. Jenže nebylo jiné cesty – byla to jediná studna, co měli. Neměli dovoleno vstoupit do paláce a napít se vody tam.
Takže večer, když zapadlo slunce, celé město zešílelo. Nikdo si toho však nevšiml, protože když jsou šílení všichni, neuvědomíte si to. Každý si dělal co se mu zachtělo. Lidé tančili, plakali, křičeli, nahé ženy pobíhaly po ulicích, někdo prováděl jógová cvičení – jeden stál na hlavě, druhý prováděl jiné asány – zkrátka celé město zachvátila noční můra. A panovalo zde hodně radosti. Lidé se veselili, skákali, křičeli – celé město bylo na nohou!
Jen král a jeho rádce byli velmi zarmouceni. “Co máme dělat? Celé město se zbláznilo, ubohé duše, ani si to neuvědomují, protože jsou všichni šílení. Jak je máme soudit?” Ve skutečnosti král s rádcem začali pochybovat o své vlastní příčetnosti. Možná, že zešíleli sami, říkali si, protože to vypadalo, že celé město se nachází v blažené nevědomosti. Zbláznily se tisíce lidí a nikoho přitom ani nenapadlo, že by někdo z nich mohl být šílený.
Je tedy přirozené, že král s rádcem začali podezřívat sami sebe: možná že šílenství zachvátilo je samotné! Kolem půlnoci nastal problém, protože obyvatelé celého města se shromáždili a uvědomoli si, že s králem a rádcem není něco v pořádku. Šířily se zvěsti, že zešíleli. A všichni s touto myšlenkou samozřejmě souhlasili.
Obklopili tedy palác; strážci byli šílení – krále tedy neměl kdo chránit a lid začal žádat: “Buď se vám navrátí rozum, jinak vás sesadíme z trůnu.”
Král zvolal: “Co budeme dělat?” Vrchní rádce mu odpověděl: “Vy je zabavíte a já mezitím přinesu trochu vody z měststké studny – v tomto okamžiku žádná jiná cesta neexistuje. Chceme-li v tomto poblázněném městě přežít, byť jen minutu, musíme být také šílení.”
Přinesl vodu ze studny, napili se a v tu ránu oba odhodili svůj šat a roztančili se – a celé město bylo šťastné, že král a jeho rádce dostali rozum, jsou znovu při smyslech.


Je to příběh z Oshových diskurzů na téma “Jak nás klame mysl”, vydáno kniižně, útlá kniha z vydavatelství Eugenika 2018

Štítek:

Archivy
Rubriky